V letech 1968 – 75 učila v Kozlech. Do Základní školy Kpt. Otakara Jaroše v Lounech, tehdy na Trojku, nastoupila v roce 1975, jako vážená paní učitelka druhého stupně s aprobací: Přírodopis a Pěstitelské práce, kde setrvala až do důchodu. Tomuto oboru se věnovala po celý svůj život. Se svými žáky pečovala o pozemky kolem školy, o květinovou výzdobu v budově školy a vedla svědomitě s láskou své žáky ke kladnému vztahu k přírodě. Jejím milovaným koníčkem byl kynologický klub, kde byla dlouholetou členkou, měla i svou vlastní chovatelskou stanici malých kníračů. Dokázala upravovat srst pejsků různých ras, jak trimováním, tak i stříháním. Dalším velikým koníčkem bylo tvoření několika stovek přesných, pečlivých, papírových i moduritových modelů, se kterými bychom se mohli například setkat v zámku na Pátku, v muzeu papírových modelů v Polici nad Metují nebo na zámku Nový Hrad v Jimlíně u Loun, kde je umístěno asi 80 modelů hradů a zámků ve stálé expozici. S touto činností začínala již v raném věku a to v 10 letech. Tyto modely velice odpovědně s přesností zlomku milimetru trpělivě navrhovala, vystřihávala, lepila a sestavovala, jak v miniaturních, tak i ve velikých rozměrech, byla nesmírně šikovná na ruce. Tvořila velikou škálu učebních pomůcek nejenom na přírodopis, ale i modely zaměřené na historii, které využívali i učitelé dějepisu, třeba diorámata k probírané látce. Začala vymýšlet ,,interaktivní“ tabule, na které ty dnešní svojí ,,duší“ nestačí. Už v 60. letech minulého století dávala svým přístupem vyučovací hodině jiný rozměr, který jen málo koresponduje s více než 80 % frontální výuky, jak uvádí v posledních zprávách Česká školní inspekce, v dnešních třídách. Vždy byla názoru, že je lepší něco vidět a ještě si na to moci sáhnout. Model může dítě uchopit do ruky. Část její práce je možné shlédnout na jejím posledním působišti na ZŠ Kpt. O. Jaroše, kde tyto modely žáci, učitelé, rodiče i další návštěvníci neustále obdivují. Její nejmilejší květinou byly tulipány, kterými byla osázena celá její zahrádka, kterou si sama navrhla a o ni pečovala, měla tulipány mnoha druhů i barev. Se svými žákyněmi zvítězila v soutěži o model Zahradního města, který byl pak vystaven v České spořitelně. Odměnou byl pro ně zájezd do Prahy. Vždy byla ochotná poskytnout pomoc i radu v každé oblasti jí blízké, ve škole mladším kolegům, uměla je vést, příjemně naladit, vnést řád a klid i v nejnáročnějších chvílích.
Jejím odchodem ztrácíme neocenitelně šikovnou a profesionální paní učitelku a také vzácnou kolegyni a kamarádku.
Děkujeme Ti – Vám za všechno, budeš – budete nám chybět!
Vyjadřujeme tímto upřímnou soustrast jejímu bratrovi a všem blízkým.
Napsala Mgr. Irena Matoušková
